#6, Pravé křídlo

Fotogalerie

Datum a místo narození: 3.7.1903, Bracebridge, Ontario
Datum a místo úmrtí: 7.4.1992
Výška: 178 cm (5’10)
Váha: 73 kg (160 lbs)
Držení hole: pravé
Získán: podepsal smlouvu jako volný hráč 3.11.1926
Počet sezón v dresu Maple Leafs: 8 (1926/27 – 1933/34)
Počet vítězství ve Stanleyově poháru: 1 (1932)
Individuální ocenění: Art Ross Trophy (1929), Zvolen do síně slávy v roce 1975

Ace Bailey neodmyslitelně patří k historii celé NHL, nejen k historii Javorových listů. Příběh spojený s jeho jménem se stal téměř legendárním a vedl k řadě spekulací o hokeji jako takovém. Baileyho číslo 6 je v Torontu jedním ze dvou navždy vyřazených čísel, protože jeho osud splňuje kritérium tragického konce kariéry, nutného k takovémuto ocenění.

Tento velmi talentovaný a schopný pravý křídelní útočník je jedním z pěti hráčů Toronta, kteří dokázali získat cenu Arta Rosse pro vítěze kanadského bodování po základní části. Stalo se tak v roce 1929 když hrál svou teprve třetí sezónu v dresu Maple Leafs. Patřil po celou dobu své hráčské kariéry k nejlépe ofenzivně vybaveným hráčům ligy. Postupem času se ale zdokonalil i ve směru dozadu a stal se asi největší hvězdou prvních let Leafs v NHL.

Jeho úspěšnou kariéru ale ukončil jeden z nejlepších ale taky nejvíce nenáviděných hráčů, kteří kdy v hokeji působili, člověk jež se stal postrachem i mimo led, když tyranizoval z pozice generálního manažera a trenéra svoje hráče v nižší soutěži AHL. Byl to nicméně jeden z nejlepších obránců a nejúspěšnějších manažerů v historii kanadského hokeje, Eddie Shore, hráč Bostonu Bruins.

Pohnutý příběh obou hráčů způsobil vlastně někdo jiný, obránce Toronta „King“ Clancy dne 12.12.1933 v Bostonu, když ve dvojnásobném oslabení svého týmu tvrdě, ale čistě, atakoval Shoreho, který ovšem čistý hit neunesl a rozjel se po ledě s touhou po pomstě, vší silou zkrosčekoval prvního hráče, který se před ním objevil v modrém dresu soupeře, nebyl to ovšem Clancy, ale právě Ace Bailey. Ten dopadl nešťastně na led, silně krvácel, upadl do bezvědomí a na první pohled bylo jasné, že bojuje o život. Na ledě se poté ujal role Baileyho mstitele spoluhráč Red Horner, pustil se do Shoreho a způsobil mu silný otřes mozku. Bailey i Shore se později ocitli v Bostonské nemocnici.

Celý incident měl dalekosáhlé důsledky, Shoremu byla dlouhodobě zastavena činnost, Horner jej navíc zažaloval pro pokus o úmyslné ublížení na zdraví, oběma rozhodčím byla odebrána licence kvůli nezvládnutí situace, a navíc se po celé Kanadě v tisku rozbouřila debata o tom, kdo je vlastně za incident zodpovědný, vzájemné osočování manažerů Toronta a Bostonu nebralo konce.

Ace Bailey ale bojoval o život. V Bostonské nemocnici se jej ujali ti nejlepší neurochirurgové, ale moc šancí na přežití mu nedávali. Baileyho otec se nervově zhroutil a později se vydal do Bostonu vlakem s pistolí v ruce a odhodláním Shoreho zastřelit, naštěstí jej Bostonská policie včas zadržela a poslala zpátky do Kanady. Shore na tom ale taky nebyl zdravotně nejlépe, svého činu hluboce litoval a nebyl schopen unést to, co se na něj v tisku valilo, odjel proto raději na Bermudy, kde se snažil dát dohromady, prodělal totiž několik nervových kolapsů a byl téměř na dně. Bailey nakonec prodělal tři vážné operace mozku a nejhorší už bylo za ním, jeho život byl zachráněn, s hokejem ale musel definitivně skončit. Mnohokrát se vyjádřil tím způsobem, že Shoremu odpouští a celou událost označil jako něco, co k hokeji patří. Pro Shoreho to bylo vysvobození, protože v případě, že by Bailey svým raněním podlehl, byl by pravděpodobně Shore odsouzen a dost dlouho by si poseděl v žaláři.

Dne 14.2.1934 se na Aceho počest uskutečnilo historicky první utkání hvězd NHL – All Star Game. Zde se poprvé po incidentu setkali Shore a Bailey.Ve středu kluziště haly Maple Leaf Gardens si podali ruce, jako svědky měli vyprodané hlediště a všechny hokejové osobnosti tehdejší doby. Celý výtěžek akce, téměř 21 000 USD, vedení ligy věnovalo Baileymu a jeho rodině, suma to byla opravdu obrovská, protože se rovnala částce, kterou by Ace nevydělal ani za čtyři roky aktivního působení v profesionálním hokeji.

Jeho další působení bylo i nadále úzce spojeno s Torontem, stal se jedním z pracovníků zodpovědných za chod domácí arény Javorových listů, krátce dokonce i trénoval, ale jenom na nižší, univerzitní úrovni. Do síně slávy byl uveden až v roce 1975, tedy plných 28 let po té, co se tam dostal Eddie Shore. Ace Bailey zemřel v roce 1992.

Text převzatý z webu leafs.wz.cz, autorka textu Anna Sorfova.