Zemřel Ted „Teeder“ Kennedy

Come on, Teeder!

…to jsou slova, která ho provázela každým zápasem v Maple Leaf Garden. Ted „Teeder“ Kennedy, jeden z největších hráčů historie Toronta Maple Leafs odešel.

V Torontu hrál Kennedy po celou svou kariéru. Celkem to bylo 14 sezon, vyhrál 5 Stanley Cupů, v letech 1948 až 1957 byl kapitánem Maple Leafs. V roce 1955 vyhrál jako poslední hráč Toronta Hart Trophy.

Conn Smythe, zakladatel a hlavní postava Maple Leafs až do roku 1957, byl na svoje hráče velmi náročný a mezi jeho oblíbence nemohl patřit jen tak někdo. Ted Kennedy byl však jeho vůbec nejoblíbenějším hokejistou a kapitánem, předčil i takové legendy, jakými byli Red Horner nebo Syl Apps. Jednou o něm Smythe prohlásil, že byl největší bojovník v tehdejším hokeji.

A přitom právě Conn Smythe byl velmi rozzloben, když se Kennedy objevil na soupisce týmu z Toronta. Smythe byl v době II. světové války v Evropě a účastnil se válečných operací, v Torontu jej musel proto zastupovat Frank Selke. Ten se doslechl o velmi nadějném mladíkovi, Tedu Kennedym, kterého ovšem už měl rezervovaného Montreal. Selke neváhal a nabídl Canadiens jiného nadějného mladíka, Franka Eddollse. Když se Conn Smythe vrátil z Evropy a zjistil změny ve svém týmu, které s ním navíc Selke nekonzultoval, okamžitě se na Selkeho obořil a postupně jej z týmu vyhnal. Selke musel odejít do Montrealu. Budoucnost dala ovšem Selkemu zapravdu, protože Kennedy se stal jednou z největších postav torontského hokeje, kdežto Eddolls se v NHL nikdy moc neprosadil.

Kennedy rozhodně na první pohled moc neoslňoval, byl to jen velmi průměrný bruslař. Jeho přínos týmu byl ovšem obrovský, stal se totiž asi nejlepším hráčem na vhazování v lize. Jen málokterý centr jej dovedl při buly obehrát. Navíc dokonale ovládal hru a měl obrovský přehled. Vynikal přesnými přihrávkami a byla radost hrát s ním na křídle, protože navíc dokázal také tvrdě pracovat dozadu. Jeho bodyčeky byly pověstné po celé soutěži. Jednou si dokonce troufl velmi tvrdě atakovat i Gordie Howa, který po jeho „hitu“ musel vynechat několik zápasů. Hráči ostatních týmů jej dost nenáviděli, patřil totiž podle odborníků mezi nejtvrdší a nejobávanější defenzivní střední útočníky v lize.

Stal se součástí nejslavnější dynastie Toronta Maple Leafs, když s ním dokázal 5x ukořistit Stanleyův pohár, z toho 2x dokonce jako kapitán klubu. Jeho vůdčí schopnosti byly obrovské, dokázal strhnout celý tým k výborným výkonům. Je bezesporu jedním z nejlepších kapitánů v historii hokeje. Celou svoji kariéru strávil v modrobílých barvách Javorových listů, celkem odehrál 696 utkání z toho 550 jako kapitán.

V roce 1955 se dočkal svého nejvyššího individuálního ocenění, převzal od vedení NHL Hartovu trofej, cenu pro nejužitečnějšího hráče základní části. Ta sezóna byla pro něj stejná jako všechny ostatní, žádný velký počet branek, pouze 10, ani moc bodů celkem, 52, za to však obrovské množství práce jak při ofenzívě, tak hlavně při bránění. Postupem času se odborníci shodli na tom, že Hartova trofej byla v roce 1955 udělena ne jako ocenění za jeden ročník, ale za celoživotní přínos.

Kennedy se rozhodl ukončit aktivní kariéru, cítil se velmi unaven a už jen těžce hledal motivaci. Řada fanoušků si nedovedla život v Torontu bez Kennedyho představit. Na postu kapitána jej vystřídali Sid Smith a později Jim Thomson. Jenže v roce 1957 byl celek Toronta tak sužován zraněními, že za něj pomalu neměl kdo nastoupit. Ted Kennedy se proto rozhodl vrátit na kluziště a pomoci Javorovým listům. Odehrál tedy ještě dalších 30 utkání a zaznamenal posledních 6 branek Pak už definitivně skončil. Krátce trénoval v nižších soutěžích, ale později od hokeje odešel úplně a věnoval se spíše podnikání.

Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1966.

Text převzatý z webu leafs.wz.cz, autorka textu Anna Sorfova.

Napsat komentář