Příběh Mitche Marnera

Malý kluk co dokázal velké věci

Celý svůj život musel překonávat pochybnosti lidí, kteří mu hokejově nevěřili. Ve své druhé sezoně v OHL pak musel překonat své vlastní pochybnosti. Aby byl nakonec vybrán svým milovaným klubem z dětství a rok na to vyhrál snad vše, co se v juniorském hokeji vyhrát dalo.

Mitch Marner si nese tašku s hokejovým vybavením směrem k autobusu London Knights. Je přesvědčen, že jeho kariéra je u konce. Ve svém prvním roce, kdy je způsobilý pro draft a kdy se potřebuje co nejvíc ukázat, je všechen jeho talent jakoby pryč. Po prvních deseti zápasech sezony má na svém kontě jen žalostné 4 body za gól a tři asistence. Navíc měl za sebou už čtvrtý zápas v řadě, ve kterém nebodoval. Byl to zápas, kde se jeho London utkal s Erie Otters a prohrál 2:6. Výhru Erie řídili Connor McDavid (1. draftu 2015) a Dylan Strome (3. draftu 2015). Tato dvojka posbírala 30 bodů za 10 zápasů, tedy za stejné období, kdy si Marner připsal bodů jen pět.

Po zápase čekala na Marnera a jeho tým čtyř a půl hodinová cesta domů. Ještě předtím se však setkal se svým otcem Paulem. Když k němu celý frustrovaný došel, pronesl slova, která Paula málem složila k zemi.

„Tati, já se nesnáším,“ řekl Mitch. „Cítím se trapně za tebe i za mámu. Jsem k ničemu,“ pokračoval.

Jeho otec věděl, že Mitch ztratil radost, kterou v sobě měl jako malý chlapec pokaždé, když vstoupil na led. Věděl, že bylo jen jedno místo, kde by mohl jeho syn opět najít to, co ztratil. Proto naskočil do auta a pronásledoval celou cestu autobus Knights až do Londýna. Když Mitch vystoupil, otec mu sdělil, že se spolu vrací domů.

Pochybnosti se kolem Marnera točily po celou hokejovou kariéru. Když se rychle dostával přes všechny stupně hry, stál proti vnějším obavám, že je příliš malý a slabý. Bylo to skoro až směšné, když vezmeme v potaz jeho přirozenou schopnost se prosazovat. Takže se tím nikdy nenechal obtěžovat. Až do chvíle, kdy měl před sebou hokejově nejdůležitější rok života.

Marner tak toho večera podzimu 2014 odjel se svým otcem domů a zůstal tam po dobu několika dní. Bez tréninků, týmu i hokeje. Pryč od všeho kolem. Paul a Bonnie Marnerovi neřešili se synem jeho milovanou hru několik dní. Trávili s ním volný čas a dali mu připomenout, že existuje život a láska i mimo mantinely. Seděl doma na velkém pohodlném gauči s rodinnými miláčky – labradorem Winstonem a bílou kočkou Burbank, sledoval filmy a hrál hry.

Čas trávil také se svým starším bratrem Chrisem, který je zároveň jeden z jeho nejlepších přátel. Právě kvůli němu nosí Marner na zádech číslo 93, jelikož se v tom roce narodil. A také proto, že ho měl Doug Gilmour, jeden z oblíbených hráčů jeho otce. Pro Marnera je rodina velmi důležitá. Iniciály matky, otce i bratra má napsané nad svou skříňkou v šatně London Knights.

Zatímco se doma dával dohromady, stále potřeboval najít to kouzlo, které mu pomohlo k 13 gólů a 46 asistencím v jeho nováčkovské sezoně OHL. Tím také vyvolal očekávání, na možnost vysokého výběru v draftu. Navštívil tedy trenéra, který ho jako malého kloučka naučil bruslit.

Když byly Marnerovi čtyři roky, vzal ho otec k Robu Desveauxovi, který provozoval tři roky hokejovou školu v Ajaxu (v provincii Ontario, Kanada). V té době pracoval i s mladým Tylerem Seguinem. Desveaux obvykle začíná pracovat s dětmi až od věku šesti let. Ovšem Paul Marner věděl, že jeho syn má jedinečnou schopnost.

„Každý táta si myslí, že je jeho dítě hvězda,“ říká Desveaux, který zpočátku odmítal s Marnerem pracovat.

Paul byl ale vytrvalý. Nakonec tedy Desveaux souhlasil, že posoudí talent malého Mitche. Když Paul ukázal na střídačku, Desveaux se ho zeptal, kde je jeho syn. Paul šel ke střídačce a vytáhl svého synka schovaného za mantinelem nahoru.

„Byl tak malý,“ vzpomíná Desveaux. „Já ani nevěděl, že tam byl.“

O třináct let později se Marner opět prohání po stejném ledě, jako ve svých čtyřech letech.

„Chci, aby ses dostal zpátky do toho, kde jsme začínali,“ řekl Desveaux Marnerovi a vzal ho na led Ajax Community Centre.

A začali spolu dokola bruslit.

„Co se děje?“ Zeptal se Desveaux.

„Nevím, trenére,“ odpovídá Marner. „Nevím co se děje.“

Asi hodinu tam spolu bruslili. Věnovali se starému dobrému tréninku, který je společně bavil, hráli jeden na jednoho a sráželi se vzájemně na led. Po první hodině měl Desveaux dlouhý seznam špatných návyků, které si Marner přivlastnil ve své první sezoně za Knights. Poté byli na ledě ještě pár hodin a pracovali podle Desveauxových instrukcí.

Zpoza mantinelu vše sledovali Paul a Bonnie a viděli, jak se jejich syn hokejem opět baví.

„Nevidím tady žádný problém Mitchi,“ prohlásil Desveaux poté, co vykročil z ledu. „Musíš se vrátit zpět do normálu.“

Když se poté vrátil Marner zpět do Londýna, v normálu rozhodně nebyl. Byl na tom totiž daleko lépe. Za deset zápasů zaznamenal 13 gólů a 16 asistencí. Připsal si čtyři hattricky a dva pětibodové zápasy v jednom měsíci. Podobným tempem pokračoval až do konce základní části a nakonec skončil s bilancí 126 bodů v 62 zápasech OHL.

V létě pak odletěl s rodinou na Floridu, kde se konal draft a očekával, zda si ho vyberou Toronto Maple Leafs. Ti drželi celkový čtvrtý výběr. Bylo jasné, že jako první půjde na řadu McDavid, druhý Eichel a pak už Marner doufal, že Arizona sáhne po Stromeovi. Dočkal se. Když zástupci Kojotů oznámili jméno Dylana Stromea, propukla radost i mezi příslušníky rodiny Mitche Marnera. Následně přišli na řadu Leafs a ukázali podle očekávaní na útočníka London Knights. Malý a šikovný klučina tak mohl obléct dres svého oblíbeného klubu.

Následující sezonu Marner opět hokejově vyrostl a při pohledu na něj i očekávání a touha fanoušků, vidět ho v dresu Maple Leafs. 180 cm měřící a 75 kg vážící šikula překonal v OHL hranici 100 bodů. Nakonec si připisuje 39 gólů a 77 asistencí v 57 zápasech. Po skončení základní části je pak vyhlášen nejlepším hráčem OHL.

Když přijde na řadu play-off, Marner rozjede ještě větší představení. Za pouhých 18 zápasů nastřádá 16 gólů a 28 asistencí! Což dává průměr 2,44 bodů na zápas. Pro srovnání – Connor McDavid měl v loňské sezoně play-off průměr 2,45 bodů na zápas. Není tak překvapením, že ho vyhlásí MVP vyřazovacích bojů OHL.

Během play-off ho však postihla jedna smutná zpráva. Kanadu trápil ničivý požár, který zasáhl i jeho rodinný dům. Když se to od svých rodičů dozvěděl, první otázka byla, zda jsou v pořádku domácí mazlíčci Winston a Burbank. Ti byli zachráněni. V domě však zůstala spousta jiný cenností. Například video záznamy ze zápasů, které Marner sledoval, aby věděl, co dělá špatně. Zřejmě navždy pryč byly také medaile, upomínkové předměty ze zápasů, fotografie, či dresy. Šokovaný zprávou objal své rodiče s vděčností, že se nikomu ze členů rodiny nic nestalo.

Krátce na to ale musel nahodit oblek, košili a kráčel si to k aréně na zápas. Tam už na něj čekala řada fanoušků. Podepsal se každému z nich, zdvořile se usmál pro několik fotografií a šel k místu, kde čekali jeho příbuzní a pár dalších přátel. Přes to všechno zvládl Marner zbytek play-off na výbornou a nebylo překvapením, že jeho tým postoupil do bojů o Memorial Cup.

Na turnaji nejlepších celků kanadských juniorských lig, a hostitelského týmu Marner taktéž dominoval. Za čtyři zápasy zaznamenal 2 góly a 12 asistencí. S Knights vyhrál všechny zápasy a dokráčel si pro pohár. Opět byl také vyhlášen MVP turnaje, posbíral nejvíc bodů a dostal se do All – Star Týmu. V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že byl zvolen i nejlepším hráčem celé CHL.

Tento kluk už zvládl překonat spoustu nepříjemností a výzev. Ta další ho čeká v kempu Maple Leafs, kde se bude snažit vybojovat místo v kádru pro NHL. Mnozí říkají, že je na NHL moc malý a hubený. Opravdu? Vítem, kolikrát už to ze svého okolí slyšel. Přesto se dostal až tam, kde je.

One thought on “Příběh Mitche Marnera

  1. ach ta výška …. Doug Gilmour k tomu ve svém dopise mladšímu já napsal:

    „He’s just too small.
    Oh yeah? F— you.“

Napsat komentář