Toulky po Air Canada Centre

This slideshow requires JavaScript.

Bylo úterý 2. ledna a já měl před sebou první zápas NHL v Torontu. Z Berry Road, kde tady bydlím, jsem se po obědě vydal do města. Jelikož je to poměrně na okraji města, musím se vždy přemístit pár zastávek busem a poté přestoupit na metro, které už vás ale doveze až na Union Station, kde je aréna Maple Leafs.

Jelikož jsem ale vyjel dost brzo, vystoupil jsem dřív a prošel si centrum města, okolí ACC a zašel se podívat k radnici, kde je velký nápis TORONTO a lidi zde bruslí na veřejném kluzišti (měli tu taky pěknou rolbu, jak jde vidět na obrázku níže). Ač zbývalo do zápasu asi pět hodin, potkával jsem po městě lidi v dresech. Pro mnohé je to svátek. Vstupenky na Leafs jsou snad druhé nejdražší v celé NHL a velmi žádané. Takže obyčejný člověk se na zápas jen tak nedostane.

V Eaton Centre, což je velké obchodní centrum jsem takových lidí potkal hromadu. Další pak u radnice. Zde byl dokonce jeden fanoušek s dresem Tampy a na zádech měl jmenovku Stamkos.

Procházel jsem kolem mrakodrapů, nahlížel do ochodů a tlačil čas očima dopředu, aby už byl zápas, na který jsem se moc těšil. U ACC jsem byl víc jak dvě hodiny před začátkem. Nebyl jsem tu ale sám. Všude kolem chodili fanoušci a fotili si na Maple Leafs Square Legends Row (sochy legend Maple Leafs). U té Johnnyho Bowera ležely květiny a další relikvie Maple Leafs.

Vypadá to opravdu moc pěkně, jen tu fakt hodně fouká. Pokaždé když jsem tudy šel, vál vítr ze všech stran a pokud je venku –10, tak s větrem je zde třeba i víc jak –20. Moc si nedokážu představit, jak se to tu v dubnu zaplní fanoušky a sledují na velkoplošné obrazovce zápasy play-off. Už taková zima určitě není, ale i tak to může být dost chladno. Hned vedle je sice Real Sports Bar, největší sportovní bar v Kanadě, ale ten je při zápasech zaplněn a je potřeba si tu vyřídit rezervaci. Jinak si sem ale určitě zajděte. Je zde plno obrazovek, můžete si zvolit na jaký sportovní kanál se chcete dívat a obslouží vás velmi sympatické dámy.

No nic, vraťme se ale do ACC. Zápas se pomalu blížil. V blízkosti haly chodili méně, či více podezřelí překupníci lístků a na všechny strany řvali „tickets“. Pokud jste se na chvíli zastavil, hned se k vám nějaký hnal a nabízel vám je. Lidi co už vstupenky měli se postupem času začali řadit do front ke vstupům do haly a mě čekal velký úkol. Najít kudy se do arény dostanu a kde seženu svou akreditaci na zápas. Obešel jsem tedy celou ACC a díval se po nějakém nápisu „Media“, ale nikde nic. U hlavního vchodu byl plánek haly i se všemi vchody. Šel jsem k němu a začal ho studovat.

Stál jsem tam asi deset sekund a přišel ke mně starší pán v čepici Leafs. Začal se mě ptát, zda něco hledám. Lidi jsou zde totiž velmi ochotní a když někoho vidí, že bloudí, hned se vám snaží pomoct. Vysvětlil jsem mu tedy svou situaci. On však vůbec nevěděl a tak mi zavolal slečnu, která fanouškům pomáhala, když si nevěděli rady. Ani ona ale netušila, jak mi pomoct a odkázala mě na ochranku.

To mi ale přišlo taky mimo a tak jsem to zkusil u pokladny, kde si lidi chodili vyzvednout vstupenky. Tam už naštěstí věděli. Paní mi ukázala směr a tak jsem šel. U vchodu jsem se pána zeptala, zda je zde vchod pro média. Usmál se a poslal mě dovnitř. Šel jsem tedy po schodech o patro níže, kde stál další pořadatel a kontroloval vstupenky. Jenže já jsem u sebe nic neměl. Chvíli jsem váhal, co teď. Tak jsem mu řekl, že jsem novinář, on se jen usmál a ukázal mi ať jdu tudy, že akreditaci dostanu až vevnitř.

Prošel jsem kontrolou a hned za ni už byl stůl, kde stáli dva pánové v obleku, kteří měli plný stůl akreditací. Ukázal jsem jim pas a dostal jsem akreditaci. Když jsem tady pak byl na zápas proti Sharks, už si mě pamatovali a jak mě uviděli že přicházím, drželi v ruce akreditačku a ani po mě nechtěli nic ukazovat. Moc milí chlápci 🙂

Řekli mi směr, patro a šel jsem k výtahu. Všude kolem to vypadalo jako v luxusním hotelu. Jaký to rozdíl oproti Zlínu, kam chodívám na zápasy normálně. Na každém rohu je nějaký uvaděč/ka, v obleku, na zemi krásný koberec, lidi se na vás smějí a vy si připadáte, že to snad ani není pravda.

Výtahem, který zdobí hráči Leafs, jsem vyjel úplně nahoru, tedy do 6. patra. Když se otevřeli dveře, byl přede mnou velký plakát Air Canada Centre ze zápasu proti Montrealu z roku 1999, kdy se zde hrál první zápas v historii Leafs.

Následovala dlouhá chodba. Seděl tam starší pán a zeptal se mě: „Media?“. Pokyvuji hlavou a on mi ukazuje směr, kudy jít. Procházím tak chodbou, kterou na jedné straně zdobí zarámované fotky z historie Maple Leafs. Gilmour, Broda, Sundin… Na druhé straně pak jsou vstupy do luxusních boxů pro sponzory, hosty atd. V každém je pohovka, křesla, televize, bar, lednička, obsluha a vše s výhledem na hrací plochu. Můžete buď sedět v lobby, nebo jít na balkón, kde jste přímo v hledišti.

Když jsem prošel až na konec chodby, otevřel se mi pohled na ledovou plochu, celé hlediště a tribunu pro novináře. Zde má každý svoje číslo a před vchodem i všude po celé části určené pro média, najdete vystavený papír, na kterém je napsané, kde, kdo sedí. Já měl místo asi na úrovni modré čáry a vedle mě seděl kolega z Německa a po pravé ruce jsem měl slečnu píšící pro Sovětský sport.

Nade mnou pak byli „buňky“, kde svá místa měly TV, statistici od NHL a zástupci týmů. Když jsem tak vyšel do místnosti výš, chodil jsem kolem dveří s nápisy „Maple Leafs players“ (zde seděli hráči, co se nedostali do sestavy), nhl.com, „Tampa Bay room“ (tam jsem viděl Yzermana, který seděl hned nade mnou), „TV“ a tak dále. Potkal jsem zde třeba hlasatele Leafs Joe Bowena, bývalého hráče Toronta Boba McGilla, či komentátora Sportsnet Paula Romanuka (toho jsem často slyšel, jak nade mnou křičí do mikrofonu). Dále pak i známé osobnosti z řad píšících novinářů jako James Mirtle (The Athletic), Jonas Siegel (The Athletic) a mnohé další. Bývá tady i Kristen Shilton z TSN, nebo Shawn McKenzie ze Sportsnet, ale ještě jsem na ně nenarazil.

(Tady jsem seděl, do zápasu ještě zbývalo hodně času)

Zdi uvnitř tribuny pro média zdobí fotky známých novinářů, komentátorů, či rádiových hlasatelů historie Leafs a NHL. Jsou zde taky vyvěšeny jména těch, kteří si vysloužili nějaké ocenění. Pod nimi jsou pak stoly, kde máte k dispozici statistiky k utkání. Je to třeba deset potištěných A4 s různými statistikami, bilancemi a všemožnými čísly.

Další stoly pak zdobí pytlíky popcornu a křupkami. Na dalším je kávovar a v rohu pak lednička s vodou, colou, džusem a všemožnými nealko nápoji. Našel jsem tu taky mrazák se zmrzlinou, ale na tu se mi zdála zima. Vše je samozřejmě zdarma. Před začátkem zápasu pak dostanete line-up a těsně před začátkem ještě další papír se sestavou. Během přestávek vám pak na stůl pokaždé přistanou aktuální statistiky ze skončené třetiny a zajímavosti z utkání.

Jelikož jsem se docela rozepsal, a abych vás neochudil vůbec o nic, nechám si zbytek zase do dalšího blogu. Tam bych se věnoval, jak to vypadá během utkání a po jeho konci. Dále bych pak rád sepsal něco o návštěvě Maple Leafs Garden, zápasu Toronta Marlies, či tréninkového centra v Master Card Centre, které jsem už navštívil a ještě do něj určitě zavítám na trénink Leafs.

One thought on “Toulky po Air Canada Centre

  1. Nadhera, poradne si to tam uzij. Taky bys moh napsat jak se ta tvoje cela cesta do Toronta vubec zrealizovala a co vsechno obnasela docela by me to zajimalo protoze se taky v budoucnu chystam.

Napsat komentář