Kouzlo Fostera Hewita

Smythe byl vynikající stratég s vrozeným manažerským instinktem. Dobře věděl, že klub potřebuje fanoušky i mimo Toronto a tak se domluvil na spolupráci s tehdy mladým novinářským talentem, dnes již legendárním komentátorem Fosterem Hewitem, jehož unikátní schopnost vylíčit rozhlasovým posluchačům dění na ledové ploše bylo jedním z hlavních faktorů „hokejové revoluce“ v zemi javorového listu. Hewittovo nezapomenutelné „He shoots, he scores! (střílí a dává gól!)“ se stala jeho obchodní značkou, která byla nedílnou součástí hokejových přenosů po téměř padesát let! Popularita Fostera Hewitta byla srovnatelná s popularitou největších hvězd NHL. Maple Leafs díky Fosterovi Hewittovi překročily hranice Toronta a jako kanadský tým číslo jedna začaly dobývat srdce hokejových fanoušků po celé zemi. Charismatický komentátor dokázal pravidelně přilákat k rozhlasovým přijímačům tisíce příznivců a svým uměním inspiroval celou řadu svých následovníků. Foster Hewitt je dnes považován za velmi důležitou součást historie Toronto Maple Leafs i celé NHL.

Maple Leafs se v následujících letech probojovaly až do finále Stanleyova poháru celkem šestkrát, ale ve všech případech odešly poraženy. V roce 1942 při svém sedmém pokusu byly jejich finálovým soupeřem Detroit Red Wings. Toronto s kapitánem Sylem Appsem a zářící hvězdou v brankovišti Turkem Brodou prohrávalo už 0:3 na zápasy a zdálo se, že ani tentokrát finálové prokletí nezlomí. Kouč Hap Day se změnami v sestavě snažil tým probudit, aby se vyhnul jednoznačné a ponižující čtyřzápasové porážce, ale nejdůležitější trenérský tah za něj nakonec provedla neznámá školačka, která napsala týmu otevřený dopis, ve kterém vyjádřila hráčům důvěru a požádala je alespoň o jedno vítězství jen pro ni a pro všechny malé fanoušky. Dopis podle vypovědí hráčů na tým silně zapůsobil a motivoval je k heroickému výkonů. Maple Leafs nejen že splnily přání malé fanynky a porazily Detroit ve čtvrtém utkání finálové série, ale zvítězily i ve všech třech zbylých zápasech a staly se prvním týmem v historii profesionálního sportu, který kdy na cestě za pohárem otočil třízápasový deficit!

Na přelomu čtyřicátých let dvacátého století zmítala naší planetou druhá světová válka.
A Conn Smythe, vyznamenaný hrdina první světové války, navzdory svému postavení neváhal na důkaz loajality vůči své zemi znovu riskovat svůj život na válečné frontě. Válka zasáhla kádry všech týmů NHL včetně Maple Leafs. Hráči jako Apps, Broda nebo Stewart byli nuceni vyměnit brusle a hokejky za válečnou výzbroj. Smythe však všem, kteří z Maple Leafs narukovali, slíbil, že po skončení války dostane každý z nich možnost se znovu vrátit do NHL jako hráč Toronto Maple Leafs. Smythova nepřítomnost v době války paradoxně pomohla ke zisku jedné z největších postav v dějinách klubu. Řízením organizace Javorových listů byl dočasně pověřen Frank Selke a to s jasnou podmínkou, že bez Smyhtova souhlasu nesmějí být provedeny žádné změny. Selke brzy dostal možnost uskutečnit výhodnou hráčskou transakci, díky niž by Toronto získalo Teda Kennedyho. Selke si byl natolik jistý výjimečností mladého talentu, že se rozhodl výměnu provést i bez Smyhova souhlasu. Conn Smythe byl zlostí bez sebe, když se o tom dověděl, avšak po několika letech musel Selkemu poděkovat, jelikož díky jeho intuici získaly Maple Leafs hráče a lídra ojedinělých kvalit. Conn Smythe dokonce Kennedyho později nazval nejlepším hráčem Javorových listů všech dob!

Ted Kennedy vedl svůj tým na cestě za pohárem v sezoně 1944/45. Toronto nejprve v semifinále nečekaně zdolalo vítěze základní části Montreal Canadiens v šesti zápasech, aby se ve finále opět po třech letech utkalo s Detroit Red Wings. Leafs vyhrály první tři zápasy a finále se zdálo být rozhodnuté. Rudá křídla však poté zvítězila třikrát za sebou a srovnala sérii na 3:3. Maple Leafs byly před sedmým zápasem v psychické nevýhodě, protože všichni si byli jistí, že Detroit Torontu vrátí tři roky starou hořkou zkušenost, vyhraje sedmý zápas a obrátí tak stejně jako předtím Maple Leafs sérii z 0:3 na 4:3. Toronto však díky skvělému výkonu Kennedyho utkání zvládlo a získalo v pořadí svůj třetí Stanleyův pohár!

Po návratu Appse a Brody z válečné fronty byly Maple Leafs pasováni na největšího favorita soutěže. Syl Apps byl jako respektovaný vůdce a válečný hrdina jmenován kapitánem týmu vedeného legendárním Hap Dayem – jedním z nejtvrdších koučů v historii NHL. Jeho tréninkové kempy byly často srovnávány s těmi vězeňskými. Hap Day věřil, že hráč musí trénovat se stejnou intenzitou s jakou hraje soutěžní zápasy. Maple Leafs pod jeho vedením dokráčely k zisku dalšího Stanleyova poháru v roce 1947, když ve finále v šesti zápasech udolaly Montreal Canadiens. A když pak následující rok získaly z Chicaga díky výměně zahrnující sedm hráčů špičkového středního útočníka Maxe Bentleyho, stal se z nich téměř neporazitelný tým, který nedokázal v utkání hvězd zdolat ani výběr zbytku soutěže! Dvě finálová vítězství nad Detroitem v letech 1948 a 1949 znamenala další dva Stanleyovy poháry! Tým složený z vynikajících hráčů a silných osobností se stal pýchou Toronta a město samotné pak centrem hokejového světa, o čemž se v Maple Leaf Gardens měla na vlastní oči možnost přesvědčit i britská královská rodina včetně budoucí královny Alžběty II.

O dva roky později napsaly Maple Leafs tečku za veleúspěšným obdobím, když v dalším finále zdolaly po obrovské bitvě Montreal Canadiens slavným gólem Billa Barilka v prodloužení rozhodujícího pátého zápasu a získaly tak pátý Stanleyův pohár během sedmi let! Toronto bylo v té době symbolem nejvyšší úrovně a inspirací pro ostatní týmy.

Příští kapitola – „Vzestup a pád Punche Imlacha“.

One thought on “Kouzlo Fostera Hewita

Napsat komentář