#1, Brankář

Fotogalerie

Datum a místo narození: 8.11.1924, Prince Albert, Saskatchewan
Výška: 175 cm (5’9)
Váha: 77 kg (170 lbs)
Lapačka v ruce: levé
Získán: -
Počet sezón v dresu Maple Leafs: 12 (1958/59 – 1969/70)
Počet vítězství ve Stanleyově poháru: 4 (1962, 1963, 1964, 1967)
Individuální ocenění: Vezina Trophy (1961, 1965), 1x zvolen do 1. All-Star týmu (1961), uveden do Síně slávy (1976)

Pokud si myslíte, že lidské tělo nemůže po čtyřicítce podávat výkony srovnatelné s tělem dvacetiletého mladíka, máte jistě pravdu. Příběh Johnnyho Bowera ale každému člověku jasně ukazuje, že je-li člověk odhodlán a má-li dostatečně silnou vůli, může se se svým věkem úspěšně poprat.

Johnny Bower se narodil v roce 1924 ve velmi zapadlé oblasti kanadské provincie Saskatchewan jako jediný syn velmi chudých rodičů, kteří měli mimo něj ještě osm dcer. Johnny odmalička velmi toužil po hokeji, jeho rodiče mu ale nemohli koupit ani brusle, ty dostal teprve od svého kamaráda v 15 letech. Do té doby používal velmi provizorní výstroj sestrojenou jeho otcem převážně ze dřeva. Už v 16 letech ale narukoval na vojnu a odjel válčit do Evropy, protloukal se tam v kanadské armádě až do svých 20, kdy byl poslán kvůli nemoci domů.

V roce 1945 odchytal Johnny Bower svůj první profesionální zápas v nižší americké lize, v AHL. Tato liga se měla nadlouho stát Bowerovým útočištěm, celky NHL o něj nejevily velký zájem. Johnny celkem sedm let hájil branku Clevelandu Barons, než byl poprvé povolán do NHL. Ve svých 29 letech zažil debut v dresu NY Rangers, kde se stal na jeden rok brankářskou jedničkou. Z tohoto postu jej ale hned příští ročník vytlačil Gump Worsley. Bower se musel znovu poroučet na farmu do AHL na další čtyři roky. V AHL byl Bower bezkonkurenčně nejlepším brankářem, celkem třikrát získal cenu pro nejlepšího muže v kleci, navíc se stal rovněž třikrát nejužitečnějším hráčem ligy.

Ve svých 34 letech se ale konečně dočkal, Toronto Maple Leafs mu dalo šanci na post jedničky. Ve věku, kdy řada jiných gólmanů postupně uvažuje o tom, co budou dělat, až pověsí lapačku na hřebík, se Johnny konečně mohl těšit na slávu NHL.Tehdy průměrný celek Toronta, který se od roku 1951 potácel na samém výkonnostním dně a nebyl pro Detroit ani Montreal žádným soupeřem, dokázal Bower vytáhnout až do finále play off. Tam se mu sice dvakrát po sobě nevedlo, ale už v roce 1962 se mohl Johnny ve svých 38 letech poprvé těšit z nejcennější trofeje pro každého hokejistu na světě, ze Stanley Cupu.

Nechtěl ale odejít na vrcholu slávy a hodlal pomáhat týmu i nadále. Jeho tělo už ale postupně vypovídalo službu. Tvář měl zbrázděnou několika stovkami stehů a rychle létající puky už mu vyrazily většinu zubů. Bower bývá označován jako vynálezce zákroku, v Kanadě zvaného “poke-check”, je to vůbec nejnebezpečnější věc, kterou může gólman na ledě udělat, hlavou napřed se vrhne pod nohy soupeři a snaží se mu sebrat puk z hokejky. Dnes to nebudí takovou hrůzu jako v roce 1960, tehdy se totiž ještě nenosily masky a gólman pravidelně takovýmto zákrokem riskoval život.

Svým nasazením pomohl Johnny Bower Torontu dvakrát po sobě obhájit titul z roku 1962. V roce 1965 dokonce získal Vezina Trophy, cenu pro nejlepšího brankáře v lize, to už se ale pravidelně v bráně střídal s kolegou Terry Sawchukem. V roce 1966 lékaři objevili u Bowera pro brankáře velmi špatnou oční vadu, Johny byl krátkozraký a neviděl pořádně ani do vzdálenosti vlastní modré čáry. Trenér Imlach měl o Bowera strach a doporučoval mu ukončit kariéru. Johny ale stále ještě ve svých 42 letech cítil, že by mohl Torontu pomoci k dalšímu Stanley Cupu. V roce 1967 se pravidelně střídal s Terry Sawchukem a stal se jednou z opor legendárního “celku starců”, celku, kde většina hráčů měla přes 35 let, který ale přesto dokázal vyhrát Stanley Cup.

Ani toto slavné vítězství ale nedokázalo Johnny Bowera přimět k tomu, aby ukončil svou brankařskou kariéru v NHL. Odchytal v plném nasazení ještě dvě další sezóny! Přitom stále odmítal nosit masku, nechtěl si připustit, že od roku 1945, kdy začínal chytat, se hokej strašně zrychlil a stal se velmi tvrdým. Na jaře roku 1969 se stal vůbec nejstarším brankářem v historii, který nastoupil k zápasu v play off, bylo mu tehdy 44 a půl.

Ve svých 45 letech už ale cítil, že NHL je na něj příliš a rozloučil se tak, jako jeho předchůdce v kleci Maple Leafs Turk Broda, po prvním zápase v nové sezóně. Odešel do zákulisí hokeje v Torontě, ujal se funkce trenéra brankářů a týmového scouta. V roce 1976 byl uveden do Síně slávy a v roce 1995 bylo jeho číslo “1″ vyvěšeno nad led Maple Leaf Gardens. Spolu s Turkem Brodou se stal čestným nositelem tohoto čísla v celku Maple Leafs a každý další gólman, který ponese toto číslo, zůstane navždy ve stínu této slavné dvojice.

Text převzatý z webu leafs.wz.cz, autorka textu Anna Sorfova.