Nejúspěšnější hráč, který nikdy nehrál za Montreal. Příběh Reda Kellyho

Red Kelly. To je jeden z nejúžasnějších příběhů v NHL. Jedna z největších postav v historii NHL odehrála v lize 20 sezon a zatímco někteří hráči se lopotí za jediným Stanley Cupem celou kariéru a další na něj nikdy nedosáhnou tak Red Kelly vybojoval ve své kariéře hned 8 pohárů. Je tak nejúspěšnějším hráčem v historii NHL co se týče výher Stanley Cupu, který nikdy neoblékl dres Montrealu Canadiens. Úžasné na celé věci je to, že první 4 poháry Red Kelly získal coby obránce Detroitu Red Wings. Další 4 poháry už vyhrál coby centr Toronta Maple Leafs. Dva odvěcí rivalové NHL tak sdílejí osud jedné legendy. Legendy, která se dnes večer, po 60 letech od traumatické výměny z Detroitu dočká opět čestného místa v historii Red Wings.

Kelly hrál za juniorský tým střední školy St. Michael’s v Torontu a snil o tom, že jednou nastoupí v dresu Maple Leafs v NHL. Ve svém domově v zemědělské oblasti jihozápadního Ontaria poslouchal zápasy Maple Leafs v rádiu. Miloval tvrdou a divokou hru kapitána Reda Hornera. Nikdy pak nezapomene na zážitek, když se jako malý setkal na trhu v Simcoe se svými hrdiny Charlie Conacherem a Redem Hornerem.

„Přišel jsem domů a řekl své rodině: ‚Neuhodnete s kým jsem si podal ruku‘. Týden si ji nebudu mýt,“ vyprávěl.

Joe Primeau, tehdejší kouč týmu katolické školy, kterou mladý Kelly navštěvoval a za jejíž tým hrál byl stále skautem Maple Leafs. Jenže Kelly ještě před tím, než mohl udělat první krok k Maple Leafs byl vyřazený. Ostatní skauti Maple Leafs si o něm mysleli, že nevydrží ani 20 zápasů v NHL.

Jeho otec ho přesto u své St. Mike’s alma mater ponechal, aby mohl jeho syn bojovat o místo u nejlepších týmů. A vytrvalost se vyplatila. Kelly zaujal zástupce Red Wings, kteří silově bruslícímu útočníkovi nabídli stodolarový podpisový bonus. Joe Primeau si uvědomil jak rychlý a vytrvalý Kelly je. Přesunul ho tedy do obrany, aby mohl hrozit svými výpady do útoku.

Tehdy devatenáctiletý Kelly se v roce 1947 hned po svém prvním přípravném kempu připojil k Red Wings a v polovině první sezony už hrál mezi čtyřmi nejlepšími beky týmu.

Legenda Maple Leafs King Clancy nazval Kellyho „nejlepším nováčkem mezi obránci, jakého kdy viděl“.

NHL v té době vládli Maple Leafs. Jenže v Detroitu se pomalu začínal skládat tým, který měl Toronto coby jednu z prvních dynastií v NHL sesadit. Právě Red Wings byli soupeřem Maple Leafs ve dvou finálových sériích v letech 1948 a 1949. Obě série Maple Leafs ještě dokázali vyhrát ve čtyřech zápasech a mohli tak slavit jako první tým v historii tři Stanley Cupy v řadě.

V následující sezoně 1949-50 Red Wings postoupili potřetí do finále Stanley Cupu a poprvé jim nebylo soupeřem Toronto. V sedmizápasové sérii Detroit udolal New York Rangers a Kelly mohl slavit zisk svého prvního poháru.

V té době nebylo výjimkou, kdy Red Kelly díky své skvělé formě odehrál 55 minut za zápas a společně s další vycházející hvězdou jménem Gordie Howe táhli Red Wings k dalším Stanley Cupům. První polovinu 50tých let tak Red Wings opanovali se čtyřmi poháry v šesti letech.

Red Kelly se stal v roce 1954 první držitelem Norris Trophy pro nejlepšího obránce a zároveň byl finalistou hlasování o Hart Trophy. V letech 1951, 1953 a 1954 získal také Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče. Red Wings během 12 Kellyho sezon v Detroitu vyhráli osmkrát základní část, získali 4 Stanley Cupy a šestkrát byl Kelly vybraný do prvního týmu All-Star za celou sezonu. V týmu vedle něj zářili legendy jako Gordie Howe, Ted Lindsay, Alex Delvecchio nebo Terry Sawchuk. Přesto to byl Kelly, který tak nějak stále vyčníval.

Bostonský kouč Lynn Patrick kdysi prohlásil, že řadí Kellyho dokonce před Howea a Maurice Richarda z Montrealu kvůli jeho všestranné celoplošné hře.

Kelly byl jedním z nejoblíbenějších hráčů domácích fanoušků Red Wings v hale Olympia. Byl dokonce součástí exhibiční sestavy Red Wings, která nastoupila v zápase proti vězňům ve věznici Marquette. Jménem kanadské vlády pak cestoval po vojenských základnách v Japonsku a poválečné Jižní Koreji, což bylo předehrou pro jeho pozdější činnost poslance parlamentu, kterou zastával už jako hráč Maple Leafs.

Jenže po krátké dynastii Red Wings v první polovině 50. let patřila druhá polovina desetiletí Montrealu Canadiens a Detroit v sezoně 1958–59 poprvé od roku 1938 chyběl v playoff.

Do té doby báječnou Kellyho kariéru pozměnilo zranění kotníku, které utrpěl ke konci sezony 1958-59. Kvůli naléhání týmu to Red Kelly držel v tajnosti. Fanoušci a média pak obviňovali Kellyho, že ztratil krok s nejlepšími.

„Byli jsme vychováni, abychom hráli se zraněnými,“ řekl občas Kelly.

Kelly se uzdravil a v příští sezoně se vrátil zpět do formy. Nakonec odhalil pravdu o svém kotníku a celý příběh řekl tehdy velmi známému kanadskému sportovními novináři Trentu Fraynemu.

„Titulek byl asi takhle vysoký,“ ukazoval Kelly v rozhovoru.

Jenže Generální manažer Red Wings Jack Adams nesnášel být vybarvován jako ten špatný.

„Ted Lindsay volal mé ženě a řekl ať si připravíme kufry. Ještě ten večer jsem byl vyměněný,“ vyprávěl Kelly.

Red Wings ho vyměnili do New Yorku Rangers. Jenže výměna Kellyho a Billyho McNeilla za Eddieho Shacka a Billa Gadsbyho ztroskotala na tom, že se Kelly odmítl v New Yorku hlásit. Radši by ukončil kariéru než jít do New Yorku.

„Dvanáct a půl roku v Detroitu a nakonec vás vymění,“ žehral Kelly.

Ve 32 letech a s vědomým, že jakákoliv kariéra v NHL delší než 10 let je bonus byl připravený na konec kariéry.

„Příští ráno jsem volal do firmy na obnovu nástrojů, pro kterou jsem to léto začal pracovat, jestli bych mohl dostat svou práci zpět,“ vyprávěl Kelly.

Jenže čas na konec jeho kariéry ještě nenastal.

Ozval se totiž Punch Imlach. Legendární kouč a Generální manažer Maple Leafs dostal svolení jednat s Kellym. Jejich tajné setkání společně s Kingem Clancym proběhlo ve stejné torontské restauraci, kde zrovna jedli také hráči Montrealu Canadiens. Imlach byl zděšený. Trojice si všiml Maurice Richard, který naštěstí pouze zdvořile pozdravil.

Imlach měl totiž geniální plán. Věděl, že v cestě za Stanley Cupem musí Toronto projít přes Montreal. A to znamenalo, že Leafs musí najít někoho, kdo by ubránil Jeana Béliveaua.

„Potřebuji někoho na Jeana Béliveaua. Postavím tě na centra, co si o tom myslíš,“ řekl Imlach Kellymu.

Navzdory tomu, že Kelly neměl rád Maple Leaf Gardens a jako mladý hráč byl zklamaný z jizlivého ohodnocení skauty Maple Leafs se svou výměnou do Toronta nakonec souhlasil. K jeho výměně pomohlo určitě také kouzlo Kinga Clancyho, který přesvědčil Kellyho o tom, že má před sebou ještě několik velmi dobrých let.

Imlach nabídl Adamsovi obránce Marca Rheaumea, rodáka z oblasti Windsoru, který se Red Wings líbil.

Celá výměna nakonec pomohla Maple Leafs vyhrát tři Stanley Cupy v letech 1962, 63 a 64 a nakonec také čtvrtý Stanley Cup v roce 1967. A Red Kelly se stal opravdovou legendou NHL.

„Skvělý obránce, skromný kluk, silný, velký vůdce,“ řekl o Kellym jeho spoluhráč z Detroitu Ted Lindsay.

„Hrál jsem s Delvecchiem, s Béliveau, ale Red Kelly je pro mě největším centrem, se kterým jsem kdy hrál,“ dodal zase Kellyho spoluhráč z Toronta Frank Mahovlich.

Dnes večer se Red Kelly stane jedním z mála hokejistů v historii NHL, jehož číslo bude vyvěšeno pod stropem dvou různých klubů. Pod střechou Little Caesars Areny bude jeho číslo 4 viset vedle Howea, Delvecchia, Lindsayho, Terryho Sawchuka, Sida Abele, Steve Yzermana a Nicklase Lidstroma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *