Tak moc mi chybí hokej a Maple Leafs

Je neděle večer. Včera byla poslední sobota základní části a Maple Leafs hráli na domácím ledě sobotní klasiku, kanadské derby, s Montrealem Canadiens. Alespoň v mé mysli.

Už je to téměř měsíc, co jsme mohli naposledy sledovat hráče Maple Leafs v zápase na ledě Scotiabank Areny. V dramatickém zápase jsme porazili Tampu Bay brankou Austona Matthewse zkraje třetí třetiny 2-1.

Toronto si tak v napínavém souboji o třetí místo v Atlantické divizi udrželo mírný náskok na svého pronásledovatele Floridu Panthers. Po zápase s Tampou Bay zbývá Maple Leafs odehrát 12 zápasů do konce základní části a nikdo neví, jestli je Toronto někdy odehraje. Dva dny po Tampě Bay nás měl čekat domácí zápas s Nashvillem Predators. V sobotu 14. března jsme měli hrát na ledě letošních favoritů v Bostonu. V plánu byl také „zápas o všechno“ na domácím ledě s Floridou nebo Bitva o Ontario v Ottawě. Zkraje dubna pak měla základní část končit dvěma zápasy s odvěkými rivaly z Detroitu a Montrealu.

Vím, že by Leafs oba zápasy vyhráli. Stejně tak zápas s Floridou a určitě také v Bostonu. Alespoň v mé mysli. V představách celoživotního fanouška Maple Leafs nikdy neprohrávají.

Po zvládnuté koncovce nepříliš stabilní sezony bychom se nyní těšili na sérii prvního kola playoff. Naším soupeřem by byla nejspíš jako druhý tým Atlantické divize Tampa Bay. Několik sezon stabilní klub, který každoročně touží po Stanley Cupu.

Jenže Maple Leafs jej chtějí také. Touží po něm John Tavares, který si před dvěma lety přišel do Toronta splnit svůj sen. Touží po něm Jason Spezza, veterán 17 sezon v NHL s více než 1100 zápasy, který byl poháru tak blízko a přece tak daleko v sezoně 2006–07. Po Stanley Cupu v dresu Maple Leafs touží asi každý kanadský kluk, který kdy obul brusle a s hokejkou v ruce se postavil na jednu z mnoha ledových ploch v Kanadě. Po Stanley Cupu ale touží také generace fanoušků Maple Leafs, kteří navzdory mnoha zklamáním zůstávají svému klubu věrni.

Po mnoha útrpných letech zkraje 21. století může být fanoušek Maple Leafs na svůj klub opět hrdý. Klub se v rukou Brendana Shanahana proměnil z nesourodé organizace tápající na dně NHL v klub, který jde za svým cílem.

V dresu Maple Leafs hraje mnoho skvělých hokejistů. Od výměny Diona Phaneufa do Ottawy už zase nastupuje každý večer výjimečný hráč s céčkem na modrobílém dresu. Máme výjimečného kapitána, který nevypustí jediný souboj a svým příkladem na ledě i mimo něj povede večer co večer svůj tým. Máme další skvělé hráče, kouzelníka Mitche Marnera, hračičku Willyho Nylandera, duši týmu Morgana Riellyho, bojovníka Zacha Hymana a další. Jeden hráč ale v mých očích nad všemi vyčnívá. Auston Matthews.

Také on je „jenom“ jedním hráčem celého týmu. Jednou z mnoha součástí celku. Přesto je to výjimečný hráč o kterém si troufám tvrdit, že bez něj by Leafs nebyli tam, kde jsou nyní. Auston Matthews je hráčem, který patří v současné NHL mezi její největší hvězdy. On je přesně tím hráčem, který je svou hrou schopný sám ovlivnit zápas. Má neuvěřitelnou střelu zápěstím. Má herní schopnosti, které mu dávají náskok před soupeři. V ofenzívě dokáže neuvěřitelné věci. Důkazem toho je jeho letošních 47 vstřelených branek. Jenom o jednu trefu zaostává za vedoucí dvojicí v tabulce střelců. Od svého vstupu do NHL v sezoně 2016-17 je se 158 vstřelenými brankami druhým nejlepším kanonýrem za Ovečkinem. Ve hře s vyrovnaným počtem hráčů na ledě je dokonce s 121 trefami nejlepším střelcem.

Ve své 4. sezoně v NHL už patří Auston Matthews mezi elitní centry. K ofenzivním schopnostem přidává postupně také velmi dobré obranné schopnosti. Věřím, že by do posledního zápasu základní části bojoval o trofej Maurice Richarda pro nejlepšího střelce základní části.

Chybí mi hra Austona Matthewse, jeho střely a branky. Chybí mi také kouzla Mitche Marnera. Bojovnost Zacha Hymana a jeho střely do prázdné branky při hře soupeře bez brankáře.

Chybí mi zápasy Toronta Maple Leafs.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *