Útočník Auston Matthews se tento týden postaral o další ze svých rekordních zápisů do historie klubu Toronto Maple Leafs. Ke svému rekordnímu klubovému zápisu 60ti branek a zisku Trofeje Maurice „Rocket“ Richarda přidal jako první hráč v historii klubu Trofej Teda Lindsayho pro nejužitečnějšího hráče sezony podle hlasování členů hráčské asociace NHLPA. Kromě toho byl jako třetí hráč v historii Maple Leafs v hlasování profesionálních novinářů vyhlášený vítězem Hartovy trofeje.

Stáčí to ale na ocenění nejlepšího hráče Maple Leafs všech dob?

Z individuálních cen NHL je Hartova trofej určitě jednou z nejcennějších. Maple Leafs mají poměrně široké zastoupení mezi držiteli Calderovy trofeje pro nejlepšího nováčka sezony. Také tuhle trofej si Auston Matthews v sezoně 2016–17 přidal do své sbírky. Vlastně jako první svou individuální trofej v NHL. Ale Hartovu trofej získali před Matthewsem pouze dva hráči Toronta.

Pionýr Babe Pratt

Jako první v dresu Maple Leafs získal nejstarší individuální trofej NHL v sezoně 1943-44 obránce Babe Pratt, který byl jedním z nejlepších obránců své doby. Byl to prototyp ofenzivního beka ještě předtím než kdokoliv slyšel o Bobby Orrovi nebo Paulu Coffeym. V sezoně 1943–44 posbíral v 50 zápasech 57 bodů za 17 branek a 40 asistencí. V základní části byl jednoznačně nejproduktivnějším obráncem v lize a mezi obránci také nejlepším střelcem. Po zásluze jej tak novináři ocenili Hartovou trofejí.

V pěti zápasech playoff 1944 ale Pratt zaznamenal jenom 3 asistence. A protože se nedařilo ani jiným útočným hvězdám tehdejšího týmu jako byl Lorne Carr (36 branek a 74 bodů v základní části), mladý Ted Kennedy nebo nováček sezony 1943-44 Gus Bodnar tak Maple Leafs vypadli s Montrealem Canadiens 1-4. Už v následující sezoně ale Pratt společně s Tedem Kennedym, Lorne Carrem a Gusem Bodnarem zvedli nad hlavu Stanley Cup po dramatickém finále proti Detroitu Red Wings.

Hart Trophy za zásluhy

Jako druhý v historii Maple Leafs získal Hartovu trofej legendární Ted „Teeder“ Kennedy. Ten byl až do letošního roku v celé 98leté historii Hart Trophy jediným útočníkem Maple Leafs, kterému se to povedlo. Jenže narozdíl od letošního udělování to bylo v roce 1954 pro Kennedyho při vší úctě k jeho obrovské kariéře ocenění spíše za zásluhy.

Maple Leafs se po úspěšných 40. letech s pěti Stanley Cupu během osmi sezon v následující dekádě příliš nedařilo. Éra jedné z prvních dynastií v NHL byla u konce. Kromě Stanley Cupu v roce 1951 a dvou finále na konci dekády bylo playoff pro Toronto zakleté. NHL zkraje 50tých let vládla dynastie Detroitu Red Wings, kteří byli tehdy pro Maple Leafs největším soupeřem. Mezi lety 1952 a 1956 Maple Leafs čtyřikrát v pěti sezonách vypadli z playoff právě v sérii s Detroitem přičemž uhráli pouze dva ze 16 zápasů. A právě v této neúspěšné éře klubu získal Ted Kennedy svou Hart Trophy.

Ted Kennedy vstoupil do NHL na rok stejně jako Maurice Richard v sezoně 1942-43 a prostě nebylo kdy ho ocenit Hartovou trofejí. Když Kennedy na začátku své kariéry v sezoně 1944-45 posbíral ve 49 zápasech 54 bodů za 29 branek a 25 asistencí tak Richard odpověděl famózní sezonou s 50 brankami v 50 zápasech a celkem 73 body. Hart Trophy ale nezískal ani jeden z nich. Byl tam totiž ještě Elmer Lach, který v 50 zápasech posbíral 80 bodů.

Jestli měl někdy Kennedy získat Hart Trophy jako nejužitečnější hráč sezony tak to mělo být v sezoně 1946-47, kdy posbíral v 60 zápasech základní části 60 bodů za 28 branek a 32 asistencí. Ale Richard byl znovu lepší a 60 zápasech si připsal 71 bodů za 45 branek a 26 asistencí. Hart trophy proto patřila jemu.

Ve druhé polovině 40tých let Maple Leafs vyhráli tři Stanley Cupy v řadě a Ted Kennedy by zcela určitě v sezoně 1947–48 patřil k největším adeptům na zisk Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff. Bohužel ale NHL zavedla toto ocenění až v sezoně 1964-65 a to bylo pro generaci Teda Kennedyho příliš pozdě. Právě v playoff 1948 Ted Kennedy v cestě za svým třetím Stanley Cupem nastřílel v 9 zápasech 8 branek. K tomu přidal šest asistencí a se 14 body se stal nejproduktivnějším hráčem vyřazovacích bojů.

Další možnost na Hartovu trofej pro Kennedyho se nabízela v sezoně 1950-51. Hlasující novináři velkoryse přehlédli první famózní sezonu dalšího velikána té doby Gordieho Howea, který v základní části posbíral v 70 zápasech 86 bodů za 43 branek a 43 asistencí. Hart Trophy v roce 1951 nezískal ani druhý v bodování Maurice Richard. Novináři trochu překvapivě zvolili až čtvrtého v pořadí centra Bostonu Bruis Milta Schmidta, který v základní části posbíral stejně jako Kennedy 61 bodů.

V sezoně 1954–55 byla volba Teda Kennedyho upřímně řečeno hodně mimo pokud jde o ocenění pro nejužitečnějšího hráče v sezoně. Přestože byl Kennedy se 42 asistencemi třetím nejlepším nahrávačem základní části, tak jeho ocenění Hartovou trofejí můžeme opravdu vnímat jako uznání toho, co dokázal za celou svou kariéru. Protože tehdy už nebyl jedním z nejlepších hráčů v lize. Dokonce ani v tehdy průměrné sestavě Maple Leafs už nebyl nejlepším hráčem. V bodování klubu byl o dva body druhý za Sidem Smithem. A budoucí legendární kapitán Maple Leafs George Armstrong byl v sezoně 1954-55 teprve na začátku své velké kariéry.

Nechápejte mě špatně. Kariéra Teda Kennedyho naprosto impozantní a právem byl v roce 1966 uvedený do Hokejové síně slávy. Pět Stanley Cupů před ním dokázali vyhrát jenom další tři hráči. Z toho dva spoluhráči z úspěšné dynastie Maple Leafs Don Metz a Harry Watson, který svůj první Stanley Cup vyhrál v roce 1943 s Red Wings. Toronto s Kennedym v sestavě chybělo jenom dvakrát v playoff. Ve 22 letech měl na ruce už tři prsteny a byl nejmladším hráčem, který v kariéře nastřílel 100 branek. Přesto Kennedy nikdy nezískal žádnou individuální trofej a ani nebyl zvolený do prvního týmu All-Star sezony. Kennedy je společně s vůbec prvním držitelem Hartovy trofeje Frankem Nighborem jediným útočníkem, který získal tuto trofej aniž by byl v dané sezoně mezi deseti nejproduktivnějšími hráči v lize. S 52 body byl Kennedy až 11tým nejproduktivnějším hráčem základní části.

NHL v té sezoně vládla velká trojka Montrealu. Bernie Geoffrion byl společně s Mauricem Richardem nejlepším střelcem. Jean Beliveau byl o jednu branku třetí. Všichni tři obsadili první tři místa v produktivitě. Ve srovnání s jejich produktivitou vypadají statistiky Teda Kennedyho jako z jiné soutěže.

Jenže to byla doba šesti původních týmů NHL a většina hlasujících novinářů, kteří tehdy o držiteli Hartovy trofeje rozhodovali působila v Torontu. Ted Kennedy byl tedy ostentativně oceněný za celou svou kariéru v NHL.

Ze 103 odevzdaných hlasovacích lístků získal první Kennedy 40 hlasů. Na druhém místě se s 21 hlasy umístnil brankář Maple Leafs Harry Lumley, který v 69 zápasech základní části zaznamenal skvělý průměr 1,91 inkasovaných branek na zápas. Až na třetím až pátém místě skončila trojice z Montrealu ve složení Richard, Beliveau a Doug Harvey.

Matthews proti Richardovi dnešní doby

Stejně jako měl Ted Kennedy ve své době za soupeře Maurice Richarda tak také dnes má lídr Maple Leafs Auston Matthews v lize velkého soupeře.

Bývalý skvělý brankář Glenn Hall vzpomínal na Richarda takto:

„Co si pamatuju o Richardovi nejvíc byly jeho oči. Když k vám letěl s pukem na hokejce, tak se jeho oči úplně rozzářily, jiskřilo se v nich a zářili jako jako automat na pinball. Bylo to děsivé.“

Nepřipomíná vám to někoho?

Správně. Connor McDavid stejně jako Maurice Richard dělá všechno na ledě se smrtícím instinktem střelce. S brutální silou přebruslí své soupeře a nebojácně se vrhá do brankové příležitosti, kterou díky své neskutečné zručnosti dokáže bezezbytku využít.

Když v sezoně 2020-21 Connor McDavid přebíral Hartovu trofej jako nejproduktivnější hráč základní části, tak nebylo o jeho pozici pochyb. V 56 zápasech zkrácené základní části posbíral neskutečných 105 bodů za 33 branek a 72 asistencí. Druhý Auston Matthews skončil jako nejlepší střelec základní části s 41 vstřelenými brankami v hlasování novinářů druhý. McDavid v loňském hlasování novinářů posbíral všechna první místa. Jinými slovy ho všichni hlasující novináři zařadili na první místo ve svém hlasování.

V letošní sezoně se role obrátily. Ani 123 bodů McDavidovi nestačilo na 60 nastřílených branek Austona Matthewse, který se stal prvním hráčem NHL po deseti letech, který dosáhl této, v dnešní době fantastické hranice. Kromě toho Auston Matthews 9. dubna dosáhl 50 vstřelených branek ve svých 50 posledních zápasech.

Stejně jako loni nemůže být v letošní sezoně o držiteli Hartovy trofeje sebemenších pochybností.

A prokázali to také hlasující novináři. Ze 195 hlasů Matthews získal celkem 119 prvních míst a 49 novinářů ho zařadilo na druhé místo. Pro McDavida na prvním místě hlasovalo 29 novinářů a Matthews vyhrál o 519 bodů v celkovém součtu (1630 ku 1111 bodům). Ohodnocení prvního až pátého místa v hlasování se hodnotí bodovým ziskem ve formátu 10-7-5-3 a 1 bod.

Potvrzení Matthewsovi výjimečnosti a víra Leafs v jeho schopnosti

Je zřejmé, že o letošním držiteli Hartovi trofeje nemůže být pochyb. Nikdo v letošní základní části nehrál lepší hokej než Auston Matthews. Nikdo nekontroloval hru, ať už v útočné nebo obranné třetině, lépe než on. Nikdo nestřílí góly tolika různými způsoby, jak to dělá Auston Matthews.

A jestli je v dnešní NHL těžké střílet branky, tak střílet branky při rovnoměrném počtu hráčů na ledě je ještě těžší. A kromě jiného právě v tomhle nemá Auston Matthews v současném hokeji konkurenci.

Po jeho draftu jsme věděli, že bude dobrý. Ale tušil někdo, že bude takhle skvělý a famózní?

Od začátku jeho kariéry v NHL (4 branky při svém debutu do sítě Ottawy Senators) ho lidé vnímají jako střelce. Jenže on není jenom střelec podobně jako například Alexander Ovechkin a svou hru pozvedl na mnohem vyšší úroveň než jenom čekat na přihrávku a přesnou střelu.

Už před draftem skauti hovořili o tom, že Matthews nabízí elitní rychlou a tvrdou střelu nahoru, na kterou bránkáři povětšinou nemají odpověď. Jeho oblíbeným místem se popisoval kruh na vhazování. Nicméně skauti také dodávali informace o jeho silných herních schopnostech tvořit hru díky svému výjimečnému přehledu a také velmi přesné přihrávce na spoluhráče. Hovořili o něm také jako o výjimečném hráči na puku se skvělými rukami a schopnostmi v držení kotouče. Díky tomu dokáže využít svou rychlost a přecházet s kotoučem střední pásmo. Často ho vidíme jak během pár vteřin vyveze kotouč z obranné třetiny přes střední pásmo do útočného zóny Leafs aniž by mu kdokoliv na ledě dokázal kotouč vzít nebo ho dokázal od puku odstavit. Rád provádí své rychlé otočky v rozích a snaží se tak zbavit se obránců.

To všechno jsme v jeho hře zvyklí vídat.

Během sezony 2015-16 ale skauti Maple Leafs sledovali nejvíc času úplně jiné hráče. Byl to Patrik Laine a Jesse Puljujarvi na které se skauti Leafs zaměřovali. A Laine měl skvělou sezonu. Stal se nováčkem roku ve Finsku, MVP ve finském playoff a MVP na juniorském šampionátu. Zdobila ho také skvělá střela a skvělé bruslení. Na druhé straně jeho útoku hrál juniorské šampionátu Puljujarvi. S velkou postavou byl v zápasech hodně vidět a také posbíral působivá čísla.

Maple Leafs záměrně sezonu 2015-16 odehráli tak, aby byli blízko první volbě v draftu. Ale ani poslední místo v lize jim první volbu stoprocentně nezajišťovalo. Potvrdit to musela loterie. Proto skauti Leafs museli mít přehled také o dalších hráčích, přestože bylo zřejmé, kdo půjde na podium jako první.

Přesto Leafs o Matthewsovi nikdy ani na vteřinu nezapochybovali.

„Nevěděli jsme, kdy budeme vybírat. Takže jsme museli vědět, koho vzít jako druhého, třetího. Nikdy ale nebylo pochyb o tom, že ho budeme draftovat. V sezoně jsme nikdy opravdu nezapochybovali o tom, že když vyhrajeme loterii tak si ho vybereme,“ řekl tehdejší top skaut Maple Leafs Lindsay Hofford.

Představte si to. Toronto Maple Leafs, tradiční klub z Kanady, člen Original Six, byli jednoduše zasvěceni tomu, nechat v Kalifornii narozené a v Arizoně vyrůstající zázračné dítě, aby změnilo chod celé organizace.

„Bylo to snadné. Každý souhlasil. Tečka. Kouč Mike Babcock, Lou, Dubey, Shanny, všichni,“ řekl tendejší asistent Generálního manažer Lou Lamoriella Mark Hunter.

MVP podle samotných hráčů

Kromě ceněné Hartovi trofeje si Auston Matthews z galavečera v Tampě odnesl ještě jednu trofej.

Trofej Teda Lindsayho je poměrně novým individuálním oceněním v NHL a její hodnota je ukrytá v tom, že o její držiteli hlasují samotní hráči. Původně byla udělována jako Cena Lestera B. Pearsona na počest bývalého premiéra Kanady, který se v roce 1956 přičinil o vyřešení Suezské krize a získal za to o rok později Nobelovu cenu míru.

Žádný jiný hráč Maple Leafs si ještě trofej kterou NHL zavedla před sezonou 1970-71 domů obrazně řečeno nepřinesl.

Auston Matthews jako MVP v hlasování novinářů a samotných hráčů v letošní sezoně dosáhl něčeho, co nedokázal například Doug Gilmour ve své skvělé sezoně 1992–93, něčeho, o co se snažil Darryl Sittler, Dave Keon, Frank Mahovlich nebo Curtis Joseph, který také byl ve spojení s nejužitečnějším hráčem sezony zmiňovaný.

Takže je Matthews nejlepším hráčem Leafs všech dob?

Nejlepšího hráče v historii Maple Leafs asi nikdy nebude definovat počet individuálních trofejí. Ani klubový rekord v počtu branek nebo bodů v jedné sezoně.

Až teprve s úspěchem v playoff se o daném hráči bude mluvit v souvislosti s těmi nejlepší v dresu Maple Leafs.

Proto fanoušci milují Matse Sundina, Douga Gilmoura nebo Wendela Clarka, kteří dokázali dotáhnout Maple Leafs alespoň do konferenčního finále.

A se ziskem Stanley Cupu se z nich stanou legendy.

Už jednou jsem zmiňoval Trofej Conna Smythe. Jako jediný ji v historii Maple Leafs získal za playoff 1967 Dave Keon. A bohužel není divu, že je Keon zatím jediným hráčem Leafs, který tuto trofej získal.

Od roku 1967 stále čekáme nejenom na Stanley Cup, ale také na to, že si Leafs zahrají alespoň finále. Bez toho se žádný hráč ke Conn Smythe Trophy ani nepřiblíží. A bez toho zase nebude vnímaný jako nejlepší hráč Maple Leafs všech dob.

Auston Matthews dokázal téměř všechno, co se od něj požadovalo od té doby, co se před šesti lety stal hráčem Maple Leafs. Za šest let se posunul do toho nejvyššího patra superhvězd NHL což samozřejmě vede k legitimním debatám o tom, zda je nejlepším hráčem ligy on nebo Connor McDavid. Díky schopnostem od boha dokázal překonal letité rekordy v kronice Maple Leafs. Posbíral individuální trofeje, o kterých jiní skvělý hráči Maple Leafs mohli jenom snít.

A novým rekordem v počtu branek se rozhodně posunul o krok blíže stát se nejlepším hráčem v historii klubu. Ale až dlouhá pouť v playoff ho posune na úplný vrchol.

Přesto má víra v jeho schopnosti a zkušenost, jakou nám Auston Matthews v posledních sezonách dal mě nutí prohlásit, že Auston Matthews je už nyní nejlepším hráčem Maple Leafs vůbec.

Jestli nás má někdo totiž dovést ke Stanley Cupu, tak to bude právě Auston Matthews.

I přes to, že ještě ani nepoznal chuť z postupu v playoff. Protože aby jsi vyhrál, musíš nejprve prohrát.